Sklepení mělo vysokou lomenou klenbu, díky čemuž se jím dobře rozléhal zvuk. Proto i tiché ševelení přítomných znělo jako hrozný hluk. Postávali při zdech a čekali. Když se ozvalo vzdálené klapání střevíců, všichni rázem umlkli. Do sálu sestoupila osoba v dlouhém bílém plášti, s kapucí na hlavě. Nic neřekla, na nikoho se nepodívala, ani na chvíli se nezastavila, nezrychlila ani nezpomalila. Šla si svým krokem středem místnosti až k malému pódiu. Vystoupila na něj a ticho přervaly tóny klavíru. Ten stál jen kousek od postavy a ačkoliv vypadal, že se co nevidět rozpadne, hrál si tam sám od sebe celkem čistou melodii. Po chvíli se k němu přidala i oprýskaná viola, jež až do té chvíle ležela na stolku úplně vzadu. Teprve když dohrál úvod, sundala si dívka svůj plášť, jež s poklidem sklouzl k zemi. Ležel u jejích nohou a tiše, jako celý sál, poslouchal symfonii. Seshora se ozval hrom a v ten moment začala dívka zpívat. Jako by i ten tříštivý zvuk výboje patřil do skladby.
********
Venku pršelo. Kapky vody stékaly po skleněné tabulce, v níž se odrážel můj bledý obličej. Vypadalo to, jako bych brečel. Ale já už neměl sílu ani na ty slzy. Ležel jsem zabořený v polštářích a usínal. Za pět minut jsem se opět probral, unavenější než prve. Vyčerpávalo mě samotné bytí na tomto světě. Nikdo nevěděl, co se se mnou dělo, natož jak mne vyléčit.
********
Bubnování dešťových kapek do střechy, hromy i kvílivá meluzína se jako zázrakem sjednotili v rytmu a dávali unikátní podkres zpěvaččině hlasu. Sál se dal do tance. Melodie byla čím dál výbušnější a někteří hosté brzy padali únavou. Jiným však s narůstající rychlostí energie přibývala. Točili se a smáli, a i ten jejich smích se měnil v tóny skladby.
********
Má nemoc se začala projevovat asi před půl rokem. V té době jsem zažíval jedno z nejlepších období svého života. Mému hudebnímu klubu se konečně začalo pořádně dařit. Mohla za to naše nová zpěvačka, Ariante. Byla nádherná a s hlasem, jaký neměl nikdo jiný. Stala se důležitou atrakcí klubu, polovina lidí tam chodila jen kvůli ní. A já se do ní zamiloval. Trávil jsem s ní hodně času, ale brzy mne začala zmáhat slabost. Nejprve jsem myslel, že jsem jen přetažený. V klubu jsem trávil veškerý svůj volný čas. A tak jsem si naordinoval pár dní volna. Ariante za mnou stále chodila a těšila mne svou přítomností. Jenomže ani po týdnu mi nebylo lépe.
********
V sále přibývalo vysílených. Leželi na stolech či podlaze, život z nich postupně vyprchával. Takový pocit ještě nikdy dřív nezažili. Co se to s nimi jenom děje? Řada z nich obvykle zůstávala v klubu až do svítání, ale dnes jim došel dech již po první písničce. Ale jak to? Vždyť na parketu ještě zůstává spousta lidí, kteří nejen že nejsou unavení, ba naopak. A jak se smáli! Smíchem, z něhož třeští hlava. Co jsou zač?
********
Postupně jsem toho zvládal čím dál méně a potřeboval stále větší pomoc. Na Ariante jsem se naštěstí vždy mohl maximálně spolehnout. Byla nejen skvělou zpěvačkou a společnicí, ale také manažerkou. Klub pod jejím vedením vzkvétal. Přitáhla spoustu nových hostů, ačkoliv řada z nich byla tak trochu podivná – asi jako ona sama. Nedokázal bych popsat, čím to je, ale z Ariante vždy vyzařovala zvláštní aura. Někdy jsem z ní měl pocit jakési nadlidskosti, asi jako když se potkáte s elfem nebo vílou. Ale ona není ani jedním.
********
„Tuhle píseň jsem napsala pro všechny, kdo se rádi dobře nají. Dobrou chuť.“ Ariantin hlas najednou skřípal jako nenamazané panty a rozdíral kůži. Někteří lidé při jejích slovech dokonce omdleli. Smích vitálních hostů byl ještě pronikavější a dorazil ty, kteří ještě ustáli proslov. Hostina dospěla k vrcholu.
********
Najednou mě hrozně rozbolela hlava. Bylo to tak silné, že jsem ztratil vědomí. Netuším, kolik času uplynulo, když jsem se opět probral. Viděl jsem před sebou Ariantinu tvář. Nebyl jsem si jistý, jestli tam opravdu byla, nebo to byl jen výplod mé mysli. Usmívala se na mne a působila neobyčejně chladně. Sklonila se ke mně a věnovala mi překrásný polibek. To bylo také to, s čím jsem z tohoto světa odešel. Teprve po své smrti jsem si mohl uvědomit, že mne nezabila nemoc. Energii ze mne vysála ta nejkrásnější upírka, jakou jsem kdy spatřil.
Co říkáš na příběh? Tvůj názor mě zajímá. Napiš mi ho, prosím, dolů do komentáře. Děkuji :o)
