Teraki

Země severského lidu, sagiů, kde vládnou jiná společenská pravidla, než kdekoliv jinde. Soudržnost a vzájemná důvěra jsou hlavními znaky tohoto společenství. Městečka (velká asi jako vesnice v Alantii) či osady bývají daleko od sebe a jsou si velmi soběstačná.

Teraki se nachází na severu západního pobřeží. Z jihozápadní strany sousedí s Itacou, na jižním cípu s Alantií, se kterou je však oddělují Korkevortské hory, jež jsou právě na tomto místě neprostupné (přímá cesta mezi těmito zeměmi tedy neexistuje). Pohoří se táhne dál až na východ, kde se z jeho druhé strany rozprostírá Malie. Ze severovýchodní strany pak lze přejít do Golu. Nalezneme zde malý kousek prostoru mezi pohořím, polární pustinou (jež se rozléhá po celé severní části světa) a oběma zeměmi.

Politika

V této říši vládne rada starších a moudrých. Díky velkým dálkám není zcela možné touto zemí cestovat rychle, proto většinu norem a pravidel určuje místní politika konkrétních osad a měst. Veškerá pravidla vychází z drsných životních podmínek a etického vnímání tohoto národa. Země má hlavní radu starších, která se schází jednou ročně v hlavním městě Klogu.

Struktura uspořádání měst je velmi výjimečná. Muži a ženy žijí odděleně. Muži žijí v kamenných domech uvnitř města a starají se o jeho chod. Totéž se týká starších či svobodných žen. Mladé ženy s malými dětmi přebývají v chráněném útočišti blízko města. Mají zde kouzelný oheň, jež udržují právě Starší, kteří tyto zranitelné obyvatele ochraňují.

Etnika a jazyky

Nejrozšířenějším etnikem jsou již zmínění sagiové, původní obyvatelé severu. Ti mluví sagijštinou. Postupem času se sem však přistěhovali i někteří teinové. Ti zde žijí s respektem ke zdejším podmínkám a pravidlům. Pokud by je porušili, bylo by s nimi podle toho také naloženo. Porušování pravidel je zde obecně velmi přísně trestáno. Teinové mluví jazykem eredeti, avšak chtějí-li se domluvit se sagii, musí mluvit jejich řečí. Ze sagiů umí jinou mluvu pouze Starší, neboť ti jako jediní mají důvody a touhu cestovat. Ostatní žijí velmi skromné životy ve zdejším společenství.

Kdo a co zde žije

Kromě lidí je zde možné najít také upíry (kterým se však nedaří nijak dobře), zvěromágy, či nyxy. Izolováni od lidí jsou zde i trolové, obři a skřítci. Ti mají však svá vlastní společenství a mezi lidi se tady moc nepletou. Nicméně je možné narazit na jejich vesničky a příbytky.

Ze zvířat zde najdeme zejména dravce a šelmy, mnoho toho tady neroste. Jako příklad můžeme uvést bílého medvěda, vlka, polární lišku, korsaka, ale také draka, wyverny, králíky, losy, soby.

Co zde roste

Není toho mnoho, ale různé léčivky se zde nalézt dají. Vypěstovat se dá i základní zelenina a luštěniny. Rostlinkám se však další jen pár týdnů v roce, většinu času je proto nutné spoléhat se na lov.

Čím se platí a hospodářství

Teraki nemá vlastní měnu. Funguje zde výměnný obchod a soudržnost. Každý svým dílem přispívá do společnosti a díky tomu z ní pak může čerpat prostředky. Jako první se samozřejmě dostává na obyvatele útočiště, silní muži své příděly dostávají až jako poslední. Pokud se sem dostanete jako turista, můžete zaplatit jakoukoliv měnou, málokde však peníze přijímají.

Technický rozvoj

Díky náročným podmínkám není mnoho času na vynálezy a vědu. Lidé zde jsou velmi spjati s přírodou, naslouchají ji a žijí v souladu s ní. Do hlavního města se však dá dostat vlakem, jinak se jako doprava používají zejména zvířata (ať už koně, či soby, losy, atd.). Běžně se zde také používá nářadí a zbraně, jako kuše, luky, sítě.