Že psaní je NEJ, ví každý, kdo píše. Je to ta nejlepší, nejhorší, nejtěžší a nejkrásnější věc na světě. A taky má spoustu dalších nej. A samozřejmě – pro každého spisovatele je tím nej něco trochu jiného. Vy si dnes můžete přiblížit ta, která patří Kateřině šardické, Martinu Bečanovi a Václavovi Dvořákovi.
Kateřina Šardická
V minulosti pracovala jako příležitostná editorka, má za sebou tvorbu několika menších scénářů a nyní naplno a bez pudu sebezáchovy pracuje jako televizní dramaturg. Psaní se věnuje od svých patnácti let, Jejím prvním publikovaným románem je Zmizení Sáry Lindertové.
Zdroj: databazeknih.cz
Václav Dvořák
Na svém prvním románu Písečníci a bludný asteroid pracoval pět let. Příběh chtělo původně vydat renomované nakladatelství, ale V. Dvořák se nakonec rozhodl pro cestu nezávislého autora. Projekt na vydání knížky umístil na portál Startovač, kde se mu za krátký čas podařilo vybrat více než dvojnásobek požadované částky.
Zdroj: databazeknih.cz
Martin Bečan
Vystudoval žurnalistiku a sémiotiku, v současnosti si dělá doktorát z teorie literatury. Má zkušenosti s prací v novinách, rozhlase i televizi, cizí mu ale nejsou ani řemesla literárního redaktora nebo korektora. Svým dílem přispěl ke vzniku mnoha čtenářsky oblíbených knih z dílny nakladatelství Fragment.
Zdroj: databazeknih.cz
Jaká je pro vás nejtěžší věc na psaní?
Vydržet do konce a neposlouchat vlastí nízké sebevědomí, které mě začne v některé fázi zaručeně odrazovat od toho, abych pokračovala. Pro mě je tedy nejtěžší sebedůvěra.
Kateřina Šardická
Já tvořím obtížně, těžce a dlouho. Takže asi všechno.
Václav Dvořák
Boj s prokrastinací. Mám problém přinutit se k tomu psaní vůbec sednout. Jakmile ale začnu a ponořím se do toho, připadá mi psaní jako ta nejsnazší a nejpřirozenější věc na světě. Nemám problém začít večer a končit v devět ráno. Ale přinutit se posadit se za tu klávesnici a zapnout textový editor, to je peklo.
Martin Bečan
A jaká je ta nejsnazší?
Nejsnazší je propadnout nadšení, když vzniká něco nového. Miluju ten pocit, kdy si najednou uvědomím, že tohle je to ono, to, co chci psát.
Kateřina Šardická
Někdy se mi povede napsat scénu napoprvé a moc se mi libí. Jenže když ji čtu v rámci přepisování podesáté, najednou zjistím, že to není ono – že je slabší než ostatní, protože jsem si ji neodpracoval. Kupodivu jsou pak nejlepší takové scény, které daly nejvíce práce, kde bylo nejvíce přemýšlení a díky tomu je tam i nejvíce originality. Takže když je něco nejsnazší, vlastně to nestojí za moc.
Václav Dvořák
Nechat mysl se toulat a čekat, s jakým nápadem se vrátí zpátky. To denní snění mi jde automaticky, snažit se o něj vůbec nemusím. Pravda je, že čím jsem starší, tím těch okamžiků ubývá. Vypozoroval jsem ale, co za to může. Ne věk, ale fakt, že jsem se přestal nudit. Mysl se toulá, když se nudí, ale v dnešní době telefonů, počítačů, bezdrátových sluchátek, hudby v nákupních centrech a blikajících reklam ve městě je skoro nemožné se nudit.
Martin Bečan
Co je na psaní nejlepší?
Že je to jen a jen váš svět a můžete si v něm dělat cokoliv, co chcete, a nikdo vás nezastaví, nikdo vám nestaví mantinely. Je to vaše.
Kateřina Šardická
Já myslím, že umím stvořit svět. Asi to vyplývá z toho mého přemýšlení – že tam nemám mnoho logických nesmyslů. Domýšlím svět a události do krajnosti, ze všech stran.
Václav Dvořák
Vymýšlení příběhů, postav a prostředí, potažmo celých světů. To může člověk rezignovat na pravidla a omezení a vytvořit něco vlastního, co bude podléhat jenom jemu.
Martin Bečan
A co je na něm nejhorší?
Nejhorší jsou asi dny, kdy to z nějakého důvodu nejde – nedokážete se soustředit, jste ve slepé uličce se zápletkou, začínáte os sobě pochybovat, pochybovat o textu samotném. Hrozně moc chcete sednout a psát a ono to nejde – i když máte ten den volna, i když máte klid, i když máte deadline a říkáte si, že musíte.
Kateřina Šardická
Nedokážu stvořit příběh na malém prostoru – potřebuju se rozmáchnout. Nevím, zda je to špatné, ale zkrátka píšu dlouhé kusy ačkoliv jsou pro mládež. Na besedách vždy říkám: je dobře, že moje příběhy jsou dlouhé, protože když nás něco baví, nechceme, aby to hned skončilo.
Václav Dvořák
Uvědomění si, že člověk nemůže na ty pravidla a omezení rezignovat úplně. Protože aby se knížka vůbec dala číst a čtenář ji autorovi neomlátil o hlavu, musí mít nějakou strukturu a podléhat určitým zákonitostem. A snaha nacpat tu nesourodou směs nápadů do rigidní škatulky prostě bolí, jakkoliv je to potřeba.
Martin Bečan
Co je to nejdivnější, co jsi v rámci psaní dělal/a?
Vždycky mě baví ty chvilky přípravných prací, kdy se ze mě stává „odborník“ na nějaké téma, co do knihy potřebuju a dělám si rešerše a chodím do knihovny a pak zásobuju svoje okolí fun facty, které nikoho nezajímají, případně je přepadávám s divnými dotazy. Vždycky si říkám, co by o mně asi tak vypovídala historie mého prohlížeče, kdyby ji zkoumal někdo, kdo o mně nic neví.
Kateřina Šardická
Když jsem popisoval zážitek hrdiny, který se takřka utopí, tak jsem zadržoval dech. Ale asi to není úplně ono, měl bych se sám poloutopit.
Václav Dvořák
Hledal jsem způsoby, jak se dá zbavit mrtvého těla. Jestli je lepší ho rozpustit v kyselině, povařit nebo zasypat louhem a zahrabat v lese. Myslím, že historie prohlížeče každého autora by měla co vyprávět.
Martin Bečan
A co ti na psaní připadá nejsmutnější?
Psaní není smutné, alespoň pro mě ne.
Kateřina Šardická
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Pro mě je psaní nejzábavnější a nejradostnější část dne. Ale když se ptáte – přijde mi smutné, když pro hlavní hrdiny a tím i pro mě něco končí.
Václav Dvořák
Že nad tím člověk stráví kus života, vylije si duši a udělá maximum a často se ani nedostane k tomu, aby ten příběh spatřil světlo světa na papíře.
Martin Bečan
A jaká jsou ta vaše nej? Podělte se v komentářích :o)
Pokud vás zajímají i další rozhovory z této série, ten poslední naleznete zde.
