Píší totéž, co čtou? Jaký vztah mají k netradičním formám literatury (jako jsou eknihy, či audioknihy)? A preferují spíše domácí trh, nebo ten zahraniční? Nebo je jim to úplně jedno? Ovlivňuje to, co čtou, nějak jejich psaní? Tři spisovatelé se v dnešním rozhovoru stali spíše čtenáři a odpovídali mi na otázky ohledně jejich čtenářství.
Petr Jaroněk
Psaní se věnuje od útlého věku a taky více než deset let profesního života. Krátce ale prošel i povoláním kuchaře, číšníka nebo knihkupce. V jeho knižní prvotině Ospalá slovanská díra se prolíná reálný historický svět s magickým a mytologickým.
Zdroj: databazeknih.cz
Petra Stehlíková
Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem (např. trilogie Zrozena z popela). Román Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené.
Zdroj: databazeknih.cz
Pavel Mondschein
Pavel Mondschein se narodil roku 1978 v Praze, časem však dal velkoměstskému životu vale a odstěhoval se do malé vesničky na dohled od Řípu. Tam se nyní věnuje překládání počítačových her, chovu ovcí a literatuře, to vše v souladu s životním mottem „pást, psát a spát“.
Zdroj: databazeknih.cz
Jaký žánr pro čtení preferujete?
Jednoznačně literaturu faktu a klasiku, zejména antickou literaturu. Moje jasné číslo jedna je Iliada.
Petr Jaroněk
Nečtu jen jeden žánr. Ráda si přečtu cokoliv, co obsahuje dobrý příběh. Nezáleží tedy, jestli se jedná o historický román, sci-fi či fantasy nebo YA. Poslední dobou mi ale vyhovují dobrodružné romány nebo humorná literatura.
Petra Stehlíková
Mám rád hlavně fantastiku, a to ve všech jejích podobách. To se ostatně projevuje i v mé tvorbě. Sci-fi, fantasy, horory, podivnosti, pohádky – to je prostě moje. Baví mě nořit se do jiných světů a prozkoumávat tamní zákonitosti. Ne že bych se na ostatní žánry díval přes prsty, ale tohle jsou prostě moje srdcovky.
Pavel Mondshein
Čtete raději českou, nebo zahraniční literaturu?
Pokud jde o beletrii, tak k té se v poslední době moc nedostanu. Ale když už, tak nejradši sáhnu po nějaké české fantasy nebo historickém románu.
Petr Jaroněk
Vzhledem k tomu, že zahraniční literatury vychází daleko víc než té české, tak se spíš dostanu k té první. Ale ráda zabrousím i do českých vodJ. Například bych si ráda přečetla něco nového od Kateřiny Petrusové.
Petra Stehlíková
Hele, tohle mi je fakt úplně buřt. (Buřt? Říkal někdo buřt? Kde?) Kvalitní – nebo naopak brakovou, mám-li na ni náladu – nepohrdnu nikdy, bez ohledu na národnost autora. U domácí tvorby mě těší, že můžu často narazit na zajímavé věci mimo mainstream, u té zahraniční zase bývá výhodou, že kvalitu knihy už prověřil nějaký jiný trh.
Jasně, u české literatury hrozí riziko, že ta kniha bude totální odpad, a nad cizojazyčnou se zase vznáší strašák zpackaného překladu, na což jsem vzhledem ke své profesi trošičku přecitlivělý. Ale od toho jsem svéprávný, abych si dokázal vybrat správně – a když to zvrtám, můžu nadávat jenom sobě. (I když samozřejmě taky nadávám autorovi, překladateli, nakladateli… ovšem to je asi normální.)
Pavel Mondshein
Podle jakých kritérií knihu vybíráte?
Podle toho, o čem je a co se potřebuju dozvědět. U beletrie se nechávám víc vést citem, přečtu si anotaci, mrknu na obálku – a buď to ve mně probudí zvědavost, nebo ne. Pak si třeba přečtu kousek ze začátku, jestli mě nějak osloví autorův styl.
Petr Jaroněk
Pokud se nejedná o autora, jehož knihu netrpělivě vyhlížím, tak samozřejmě dám na DK. Občas se také nechám zlákat přebalem, což většinou funguje u YA literatury.
Petra Stehlíková
Hodně podle autora – mám své oblíbence, a když něco vydají, rád po tom sáhnu, a to takřka bez rozmýšlení. A když mám chuť objevovat nové, tak jsou pro mě vodítkem anotace a procento na Databázi knih. Ukázky ani recenze si ovšem většinou nečtu. Za prvé se chci vyvarovat spoilerů a za druhé jsem líný.
Pavel Mondshein
Co v knížkách nesnášíte?
To je těžké říct. V beletrii asi okatou rozvláčnost a zbytečné natahování. U některých autorů mám pocit, že jsou placení od znaku – a to mě dokáže otrávit. Taky nemám rád prvoplánovost, snahy o originalitu za každou cenu nebo třeba nucený humor.
Petr Jaroněk
KonceJ. Buďto s koncem, jaký autor vymyslel, nesouhlasím, nebo mě mrzí, že kniha skončila.
Petra Stehlíková
Zapomenutý kousek pizzy. Za to bych zabíjel. A pak taky, když autor neumí své řemeslo, nebo když je kniha odfláknutá po ostatních stránkách – korektura, redakce, sazba a tak.
Pavel Mondshein
A co v nich milujete?
Silnou atmosféru a příběh, který mě prostě chytne a osloví.
Petr Jaroněk
Záhady. Hlavně ty nepředvídatelné. Jsem ráda, když mě autor překvapí a já netuším, kam se příběh bude ubírat.
Petra Stehlíková
Když mě autor něčím překvapí a když mě dokáže do příběhu vtáhnout. Když pak ještě týden po přečtení knihy nemůžu myslet na nic jiného, než jak to autor udělal, že mě takhle dostal, a jak bych se od něj mohl přiučit.
Pavel Mondshein
E-knihy a audioknihy – ano, nebo ne? A proč?
Obojí ano. Audioknihy mám velice rád, hlavně na spaní, a doufám, že i mé knihy se někdy dočkají takového zpracování.
Petr Jaroněk
Ani jednu verzi nezatracuji, ale ani nepreferuji. Pořád dávám přednost tištěné formě a vůni papíru.
Petra Stehlíková
Na e-knihy nedám dopustit. Za posledních pět let jsem si koupil jenom dvě fyzické knihy, a v obou případech to byly projekty z crowdfundingu. Jinak akorát e-booky, e-booky, e-booky. Čtečku mám pořád po ruce, knihu si koupím na tři kliknutí (no dobře… asi na deset, no) a mám ji hned doma. Nikdy nemusím řešit, kterou knihu si vezmu s sebou na cestu. Je lehká, zvětším si tam písmo podle potřeby a nevadí, když mi do vypjaté scény s bojem proti přesile kápne marmeláda. Stačí otřít displej a hlavnímu hrdinovi už nestojí v cestě za vítězstvím nic, co by tam nepatřilo.
Zato audioknihy mi k srdci moc nepřirostly, protože je nemám jak konzumovat – a to tentokrát není narážka na moje stravovací zvyky. Při práci to nejde, a když už mám čas, lépe se ponořím do psaného textu. Nemluvě o tom, že čtení „jen očima“ je mnohem rychlejší než nahlas.
Pavel Mondschein
Dokázali byste i vy odpovědět na výše uvedené otázky? Podělte se v komentářích :o)
