Tímto článkem začínám 12 dílnou sérii rozhovorů s českými autory. Každý článek se bude týkat jednoho spisovatelského tématu a pro každé téma zde budou odpovědi celkem tří autorů. Dnes jsem se ptala na otázky ohledně tvorby jejich první knihy. Na odpovědi se můžete těšit od:
Martina Bečana – Kaziměsti (2017)
Petra Jaroňka – Ospalá slovanská díra (2019)
a Martiny Čekalové – Město duší (2019)
Jak dlouho vám trvalo napsat první knihu?
Kaziměsty jsme křtili skoro na den přesně dva roky po prvním nápadu. Pokud odečtu půl roku plánování a tři čtvrtě roku redakčních prací a čekání na vydání, zbývá mi tři čtvrtě roku vlastního psaní. Takže devět měsíců.
Martin Bečan
Napsal jsem ji asi za tři nebo čtyři měsíce, ale když připočítám sbírání podkladů a následné úpravy, tak to dohromady trvalo možná i přes rok.
Petr Jaroněk
Na Městě duší jsem nepracovala soustavně, k tomu jsem měla rozdělaných dalších několik prací, což zpětně vnímám jako chybu. V průběhu tvorby mi tak vznikaly několikaměsíční pauzy, kdy jsem se příběhu nevěnovala. Právě to bylo i důvodem toho, proč mezi sepsáním prologu a poté poslední kapitoly, je přibližně rok a půl.
Martina Čekalová
Proč jste ji začali psát?
Psal jsem už nějakou dobu povídky a obesílal s nimi literární soutěže. Vyhrál jsem možná jednou nebo dvakrát, ale podařilo se mi i tak tiskem i elektronicky několik povídek vydat. Můj přítel, Zašek, tehdy vydal svoji prvotinu Rozhněvané malé děti. Jednou se mě zeptal, jestli už se nechci na povídky vykašlat a postrčil mě k napsání vlastní knížky. A když se na to dívám zpětně, tak to byl jenom další logický krok.
Martin Bečan
Řadu let se mi nedařilo najít námět, do kterého bych se pustil a vydržel u něj. Tento si mě z nějakého důvodu získal a dokázal jsem ho dotáhnout do konce. Proč přesně, to už nedovedu říct. Prostě mi to téma přišlo zajímavé a měl jsem víc klidu na tvůrčí psaní než předtím, kdy jsem měl jiné starosti a práci.
Petr Jaroněk
Tehdy jsem každou chvíli svého volného času trávila čtení, především právě žánru fantasy a sci-fi, a během toho jsem si začala v hlavě tvořit vlastní nápady. Přinejmenším jsem automaticky domýšlela, kam by se mnou rozečtený příběh mohl ubírat, když jsem knihu musela odložit.
Martina Čekalová
Jak k vám přišlo vaše téma, proč jste si ho vybrali?
Odjakživa si zažívám hodně denního snění a když jdu v noci úzkým koridorem uprostřed ničeho, po pěšince vedle kolejí, na kterých zrovna zastaví vlak, moje hlava si okamžitě vymyslí ruce, které vyraší z boků lokomotivy a díky kterým se vlak zvládne odplazit pryč. Takhle se mi to jednou stalo i s tramvají. Šel jsem po ulici a na rovném úseku bez křižovatek kolem mě projela tramvaj se zapnutými směrovkami. Zaujalo mě to a začal jsem přemýšlet, kam tady asi tak chce zatáčet. A už se mi v hlavě rozjížděla scéna, jak tramvaj vyskočí z kolejí, zatočí a přes kočičí hlavy se vydá k průčelím budov, skrz které projede. Na ten popud jsem začal psát povídku, nedávno jsem našel pár jejích stran. Měla být o časových smyčkách a tramvajových kolejích a hlavní hrdinové se měli potkávat se svými mladšími i staršími já. Povídku jsem nikdy nedopsal, šla k ledu. Nakonec jsem ten nápad ale oprášil, poupravil a rozšířil a napsal Kaziměsty.
Martin Bečan
Už na začátku jsem měla jasno, že musí jít o fantasy. Nicméně jsem se neodvažovala na fantasy svět stavěný od úplné nuly. To mi přišlo až příliš náročné, tak jsem hledala jen fantasy prvek, který bych zasadila do reálií moderního světa.
Martina Čekalová
Kolikrát jste svůj rukopis celkem četli?
To nemám nejmenší tušení. Ale hodněkrát.
Martin Bečan
Jako celek tak dvakrát nebo třikrát určitě. Různé části mnohokrát.
Petr Jaroněk
Ne tolikrát, kolikrát bylo potřeba. Rukopis první knihy jsem procházela pouze dvakrát a příliš změn neproběhlo, co se týče dějové linky.
Martina Čekalová
Co si o své knize myslíte teď, s odstupem času? Jaký k ní máte vztah?
Kaziměsty jsem od vydání neotevřel. Bojím se, že bych v nich našel spoustu chyb a chtěl bych každé druhé slovo přepisovat. Když vidím, že na Instagramu někdo sdílí úryvky z nich, říkám si, jestli jsem je doopravdy napsal já. Už to budou tři roky od vydání, jsem teď položený v úplně jiném příběhu, který bude vycházet v únoru, a kdyby mi někdo řekl, že Kaziměsty napsal někdo jiný, byl bych schopný mu uvěřit.
Martin Bečan
Když byla čerstvá, tak jsem se nemohl ubránit nadšení. Dodnes si myslím, že jsem odvedl dobrou práci, i když už bych něco udělal jinak a vidím některé nedostatky, které mi předtím unikaly. Ostatně i díky zpětné vazbě od čtenářů a recenzentů.
Petr Jaroněk
Ke knize mám vztah kladný, jakožto k dílu, které se dočkalo hmotné podoby a otevřelo mi cestu mezi publikující autory skrze nakladatelství. Když se však na Město duší podívám z té kritičtější stránky, spoustu věcí bych teď napsala jinak, protože mám více zkušeností, než jsem měla tehdy a doslova i jiný pohled na svět.
Martina Čekalová
S čím jste se při psaní nejvíce potýkali?
Popravdě řečeno s ničím. Potýkám se hodně s druhou knížkou, protože teď už vím, jak by mělo co vypadat a fungovat. Ale v případě Kaziměstů šlo o čiré nadšení, nic jsem neřešil a jen si to užíval. Teď se aktuálně potýkám s tempem příběhu, strukturou a vývojem osobností jednotlivých postav. O těch věcech jsem ale při psaní první knížky vůbec nepřemýšlel.
Martin Bečan
Nejspíš s historickými reáliemi. Vrcholný středověk vůbec není můj „obor“ – vždycky jsem tíhnul ke starověku, hlavně Řecku, v posledních letech pak i k ranému středověku. Musel jsem toho tudíž nastudovat opravdu moc a často jsem se v tom topil, chtěl jsem všechno tip-ťop. Každý strom a každá šlápota měla být na historicky správném místě. Na některé věci jsem ale musel postupem času rezignovat, jinak by kniha nemohla vzniknout nebo by to velice ublížilo příběhu a ten by měl mít vždycky přednost, koneckonců nepíšu historické studie, ale beletrii.
Petr Jaroněk
Psaní Města duší byla na začátku především zábava, volnočasový koníček, a tehdy mě ani na moment nenapadlo, že by se jednou příběh vymanil z internetových stránek. Teoreticky jsem se tedy nepotýkala s žádnými problémy – psala jsem pro radost, pro čtenáře a jen, když jsem měla náladu. Město duší bylo mou druhou komplexnější prací, takže jsem se starala především o její samotné dokončení, což je možná dobře, nic mě nebrzdilo. Zvlášť když jsem publikovala pod pseudonymem, zatímco teď už si mohou čtenáři k tomu, co publikuji přiřadit jméno a tvář.
Martina Čekalová
Je pro vás tato struktura rozhovorů příjemná? Uvítali byste raději jednotlivé rozhovory s autory? Napište mi do komentářů! A pokud si chcete přečíst i další rozhovory z této série, přihlaste se k odběru blogu a články vám pošlu přímo do mailu :o)
