Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: horská dráha + soudce + muž s panickou hrůzou z malých dětí
Celkový čas: 11 minut
Když ji instalovali, smrděla novotou. To se změnilo během prvního dne. Odpoledne, když byla ještě zhaslá, kolem ní tančily děti a opírali se o ni unavení rodiče. Den v zábavním parku pro ně byl stejně náročným, jako pro jejich ratolesti.
Nejbližší atrakcí byla horská dráha. Děti i dospělí se na ní vozili, bez ohledu na své nasycení. Ten, kdo si to pak odnesl nejvíc, byla právě lampa. Svému obrácenému žaludku po divoké jízdě k ní chodil ulevit nejeden návštěvník.
Lampa si svůj osud nesla s lehkostí. Byla ráda, že ji dali někam, kde je hodně dětí. Měl ráda smích a hluk. Některé lampy upřednostňovaly klidnější lokality, jako třeba v parku. Pro tuhle tam však bylo příliš temno.
Jednoho dne se o ni opřel pán středního věku, z čela mu v pramíncích stékal pot. Nedošel k ní však z žádné atrakce. Byl bílý jako stěna a vypadalo to, že bude dalším z těch, kteří chodily k lampě vyprazdňovat obsah svého břicha. Pokaždé, když se ozvalo zavýsknutí, nebo dětský chichot, trhl sebou a o lampu se zapřel o něco víc, aby udržel rovnováhu. Byl vyděšený k smrti.
Lampa muže pozorovala a o celé situaci přemýšlela. Mohla udělat něco, čím by mu pomohla? Jak by z něj sejmula jeho břímě? Nenapadlo ji vůbec nic. Po půl hodině, kdy se jí mdlý muž stále držel, jí to došlo. Ona nemusí dělat vůbec nic navíc. Stačí, že tam je! Svou pouhou existencí muži poskytuje tolik potřebnou oporu a stabilitu, útočiště, kde být alespoň na chvíli skryt před těmi malými ďáblíky.
Spokojeně si zamrkala a dál stála na svém místě. I když byla co chvíli poblitá, měla svůj nesmazatelný význam a to ji naplňovalo vědomím, že není zbytečná.
[mailerlite_form form_id=3]
