Přejdi na obsah

Osmizemí

Příběhy z fantasy světa napříč jeho historií

Menu
  • Ze světa
    • Země
    • Magie
    • Zvířata
    • Rostliny
  • Příběhy
  • Recenze
  • Maturitní četba
  • O psaní a knihách
  • Napiš mi!
  • Mytologické omalovánky
Menu

Poslední věc, které jsem se dotkla těsně před psaním, jako důležitá stopa v ojedinělém případu

Zveřejněno v 2. 6. 20202. 6. 2020 od Markéta K.

Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.

Zadaná slova: Sluneční brýle + koruna + postava – prarodič

Celkový čas: 25 minut

Vincent byl mladým detektivem s poněkud romantickými představami o své práci. Když dostal po škole svou práci, začal všude nosit sluneční brýle a bylo úplně jedno, jaké bylo zrovna počasí. Pravděpodobně se tak cítil více důležitý. Hned první týden byl povolán k zajímavému případu. V luční ulici začalo přes noc docházet k podivnostem. Každé ráno se v koruně jednoho stromu objevilo povlečení na peřinu. Pokaždé jiné a pokaždé na jiném stromě. Když Vinc přišel na místo činu, musel si své sluneční brýle sundat.

Pozorně zkoumal vše, co byl dostupné a dospěl k velmi zajímavému zjištění. Očekával, že například barvy povlečení se budou objevovat podle vzorníku, nebo že umístění stromů bude mít nějakou posloupnost. Jediné, na co však přišel, bylo to, že všechny stromy od sebe byly jen pár metrů. Po týdnu se dokonce začaly i opakovat!

Svou práci bral velmi vážně a byl jí zcela oddán, proto se nebál nasadit do ní vše, co bylo třeba. Jeden večer se do luční ulice vydal, v utajení, ale ozbrojen. Vybavil se také zásobou jídla a tekutin a celou dobu měl oči na šťopkách. Po pár hodinách ho ale začala zmáhat únava. Začal všelijak cvičit, nebo se trochu profackovat. Pořád se však nic moc zajímavého nedělo. O půl jedné v noci už byl tak unavený, že zavolal na strážnici a nechal si dovézt láhev kávy. To byla asi tak jediná věc, na kterou v rámci své přípravy zapomněl. Vlastně ho ani nenapadlo, že tam bude tak dlouho. Očekával, že zaujme své stanoviště a do půlnoci bude pachatel lapen.

Vincovi kolegové nebyli nijak zvlášť nadšeni z toho, že se v jednu hodinu ráno musí někam trmácet, nakonec však dorazili. Vinc kávu upíjel napřed po doušcích, pak po hrnečcích. Ve dvě hodiny měl v sobě celou litr a půl velkou láhev a začal pociťovat důsledky. Chtělo se mu na záchod. Napřed úspěšně zadržoval, po hodině už byl ale pocit k nesnesení. Pozitivní na tom bylo, že už se mu alespoň nechtělo spát. Nakonec si řekl, že takto brzy ráno budou stejně všichni spát a tak si našel docela hezký strom a stoupnul si k němu. Konečně si ulevil. Když tam tak stál a byl sotva v půlce akce, objevilo se před ním prostěradlo. Šíleně se ho lekl, vykřikl a dal se doběhu – podle mokré cestičky by však bylo velmi jednoduché ho vystopovat. O pár minut později do ulice dorazily posily.

„Konečně chlapi, je to tam!“

„Tys toho chlapa už chytil?“

„Jestli je to chlap nevím, ale objevilo se to přede mnou úplně samo!“ vysypal ze sebe mladý detektiv. Na stromě, u kterého předtím Vinc stál, viselo prostěradlo. Jeho kolegové se na sebe podívali.

„Volala nám paní z jednoho domu, že venku pobíhá nějaký úchyl s vytaženým pinďourem a ječí na celou ulici. Jestlis tady byl celou noc, jak jsi před tím tvrdil, musel si ho vidět.“ Vinc si dal dvě a dvě dohromady a vše svým kolegům vylíčil. Ti se mohli potrhat smíchy. Nicméně, bylo důležité zachovat si čest a dojít se dotyčné dámě omluvit.

Dveře otevřela stará babička a když uviděla stát ve vchodu strážníky, podivila se. Pozvala je dál a nabídla jim kávu. Vinc se zdvořilostí odmítl a jeho kolegové se jen uchechtávali. Paní Čiperná často zapomínala. Nejen že hledala brýle, které měla na očích, nebo svého manžela, který byl už pět let po smrti, ona také zapomínala, že dala vařit vodu, nebo že včera si už jednou vyprala. Paní Čiperná byla taky ranní ptáče. Spát chodívala v devět hodin, ale vzhůru byla už od tří ráno! A protože měla tak špatnou paměť, každé ráno si převlékala peřiny a své povlečení vyvěsila na balkon. Protože ale poslední dny bylo dosti větrno a ona zásadně nepoužívala kolíčky, vítr její povlečení odnesl do korun stromů.

[mailerlite_form form_id=3]

Kdo to píše?

Ahoj :o)

Jmenuji se Markéta a od malička jsem fascinována fantasy světy. Tak moc, že jsem se rozhodla vytvořit si i svůj vlastní. Na těchto stránkách ho postupně otevírám světu a chystám se na napsání knihy (nebo možná celé série?). Můžeš tady sledovat, jak se jako spisovatelka vyvíjím. Můžeš si tu hrát a stát se součástí Osmizemí. Pokud tě zajímá víc kdo jsem já, sleduj můj Youtube a podcast.

Taky budu moc ráda, když mi dáš vědět, jak se ti tu líbí, co ti tady chybí, co chceš vylepšit a další tvoje nápady. Tak si to tu užij!

Markét

Kdo to kreslí?

Všechny ilustrace, které zde najdete, jsou dílem Heleny Cinkové.

Další díla z její tvorby můžete nalézt na jejích facebookových stránkách.

Nejnovější příspěvky

  • Šest vran – Leigh Bardugo (Audiokniha)
  • Proč si vybrat: Na větrné hůrce
  • Rozhovory – Spisovatelská nej (Dvořák, Bečan, Šardická)
  • 7 tipů, jak ušetřit na audioknihách
  • 4+1 tipů, jak si usnadnit maturitní četbu

Štítky

9.část alantie audiokniha autorská tvorba dětské evgenis fantasy film Gol itaca jazyky Kasar kladné hodnocení kultura lidé magie malie maturita na novo na pokračování neutrální hodnocení názor osmizemí peníze politika pro mladší čtenáře pro starší čtenáře proč psaní příběh ransom riggs recenze rostliny rozhovor sci-fi seriál sirotčinec teraki Theas tipy země ze světa zvířata záporné hodnocení čtecí krize

Najdete nás

Adresa
123 Hlavní ulice
110 00 Praha 1

Otevírací doba
Pondělí — pátek: 9:00–17:00
Sobota a neděle: 11:00–15:00

© 2023 Osmizemí | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme
Dáš mi své koláčky?
Chci pro tebe dělat to nejlepší. A potřebuji k tomu tvé koláčky, neboli cookies. Budu moc ráda, pokud mi je dáš. Slibuju, že je použiji opravdu jen ke zlepšování kvality stránek. Pokud mi nechceš dát všechny, tak neva. Budu ráda alespoň za některé. Díky!
Funkční Vždy aktivní
Tyhle teda fakt potřebuju, protože bez nich tenhle web nepůjde ani spustit.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistika
Tyhle potřebuju čistě pro statistiku. Abych věděla, kdo mi sem chodí a mohla ti tak přizpůsobit obsah. Přece tay chceš, abytě to tu bavilo, ne? Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Až konečně vydám tu knížku, chtěla bych ti ji nabídnout. Tyhle koláčky mi umožní dát ti o tom vědět.
Spravovat možnosti Spravovat služby Spravovat dodavatele Přečtěte si více o těchto účelech
Které koláčky chceš?
{title} {title} {title}