Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadaná slova: Sníh + chudoba
Celkový čas: 10 minut
Erne miloval marmeládu. Tak moc, že by ji mohl jíst celý den a nemusel by mít vůbec nic jiného. Ba byl jí přímo posedlý! Jedl ji, vařil ji, prodával ji. Protože ji tak moc miloval, nebylo těžké ji udat. Měl dar na lidi kus své vášně přenést. Měl obrovskou zahradu, kde pěstoval nejrůznější ovoce, ze kterého pak marmeládu vyráběl.
Na své práci měl nejraději asi tu praktickou část, kdy měl natrhané ovoce na stole a on z něj pak vymýšlel různé kombinace, hrál si s kořením (chilli a vanilka u něj dost vyhrávali) a pak to vše zpracoval. Při vaření vždycky dost ujedl, i přes to však vždy zbylo dost marmelády i do obchodu. Jeho žena mu pomohla nastavit pevná pravidla, aby je minula chudoba. Za prvé, bylo třeba mít jasně stanovené, jaká marmeláda patří do jejich kuchyně a jaká do obchodu. Když v kuchyni marmeláda došla, měl zakázáno ji nakupovat. Musel jít do zahrady, natrhat si ovoce a uvařit si novou dávku. A z každé nové dávky musel dát určitý počet sklenic do prodeje. Snědl tak méně marmelády, což prospívalo nejen rodinnému byznysu, ale také jeho zdraví. O to jeho žena Ruth velmi pečovala. Svého muže milovala (asi jako on marmeládu) a dělala vše pro to, aby se měl co nejlépe.
Když byla tuhá zima, bylo to dobře. Zem promrzla, díky sněhu zvlhla zem a úrodě se pak v létě dařilo. Když vak byla zima mírná, byla to bída. Protože bylo počasí nevyzpytatelné, začal Erne přemýšlet nad tím, jak nad ním vyzrát. Postavil skleníky a experimentoval s různými vynálezy, které by mu pomohly udržovat optimální podmínky pro všechny jeho rostliny. Bohužel, měl jich příliš mnoho a co vyhovovalo jedné, to nesnesla jiná. Bylo to k zbláznění!
[mailerlite_form form_id=3]
