Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadaná slova: Rodina
Celkový čas: 15 minut
Od dětství nesnáším játra. Vlastně jakékoliv jiné vnitřnosti, ale játra ze všeho nejvíc. Je pravdou, že dnes už je to celkem irelevantní, protože asi od jedenácti let nejím vůbec žádné maso a tak se touto maličkostí nemusím zabývat. Trvalo poměrně hodně dlouho, než si má rodina na tuto skutečnost zvykla. Nejdéle to trvalo asi mé mámě. Skoro deset let! Největší rána byla, že sotva co si ona zvykla na to, že nejím maso, přestala jsem jíst i vajíčka a značně omezila cokoliv z živočišné produkce.
Ale zpět k tomu nejodpornějšímu jídlu na světě. Játra. Vím, že je spousta lidí, kteří je milují. Když jsou lehce osmažená na sádle s cibulkou, jen tak aby jemně křupala a uvnitř byla ještě krvavá. Mnoho lidí vábí jejich vůně, kterou já osobně považuji spíše za mrtvolný smrad.
Je pravda, že když jsem byla malá, moje máma je moc neuměla udělat. Na talíři byla divná smradlavá břečka s připálenou cibulí, což byl taky jediný způsob, jakým uměla mamka tohle „jídlo“ připravit.
Někdo si je ale dělává třeba s bramborem. Napřed oloupá celé brambory (raději menší) a dá je vařit. Je třeba vybírat zvlášť kvalitní potravinu a dbát na to, aby se nerozvařila. Lehce se osolí, pak se nandají na talíř a dá se na ně kousíček másla, aby se roztopil. Na to se brambory posypou pažitkou, nebo čerstvou petrželkou. A teprve teď se připravují játra na cibulce velmi rychle, do křupava, krvavě. Nandají se na talíř k bramborám a ihned putují na stůl.
Jo, asi je dost lidí, kteří játra mají rádi a zvlášť tento způsob by jim asi chutnal. Ale i kdybyste je pokydali šlehačkou a jahodama, pro mě to bude pořád to nejhorší, co může na jídelním stole přistát. Nemůžu vystát ani jejich přítomnost na cizím talíři. A když jsem s přáteli někde v restauraci a moji kamarádi se ládují prasečíma kolenama, syrovým masem nebo jinými kusy mrtvol, raději se vždy soustředím do svého talíře (nebo na okolí) a v duchu si popisuji chutě svého vlastního jídla. Jediné, co ve mně nevyvolává tolik emocí, je dobře připravená ryba. Ryba totiž alespoň nevoní jako mrtvola, ale spíš jako to koření, které na ni dali. A na talíři tak nevyniká, snáz se schová v zelenině, kterou se při servírování tohoto studenokrevného tvora nešetří.
