Dnes jsem narazila na článek, který ve mně zvedl vlnu emocí. Ve skupinách o psaní a knihách na facebooku se často vedou debaty na téma psaní a peníze. Dá se tím uživit? A co k tomu vlastně potřebujete? Článek ze serveru fantasymag.cz na tyto otázky odpovídá a já každému doporučuji, aby si ho přečetl. Nicméně i já mám potřebu na něj reagovat, nebo jej možná spíš trochu doplnit vlastními myšlenkami.
Za prvé. Člověk může dokázat cokoliv, co je schopen si představit. Záleží na jeho postoji. Na tom, jak o dané věci přemýšlí a co dělá pro její splnění. Takže pokud si dovedu představit, že píšu a že za to dostávám zaplaceno, tak je reálná možnost, že budu psát a že za to budu dostávat zaplaceno.
Za druhé. Argument (též zmíněný v původním článku) který mne nejvíce zvedá ze židle, zní – je to můj koníček, nedělám to pro peníze. Lidé v Česku se naučili, že aby dostali za něco peníze, musí se nadřít. A že dostávat peníze za něco, co nás baví, je jakási chyba. A já nechápu, proč by to měla být chyba? Nebylo by přece krásné se do práce těšit? Nedělat ji jen proto, že „musím“ ale hlavně proto, že chci?
Já vím, ne každý se tím živit chce. Mám ale takový dojem, že pro mnoho autorů je to jen výmluva. Prostě se má obecně vzato, že to není možné, tak to nebudu ani zkoušet. Jenomže ono to možné je. I u nás žijí lidé, kteří se živí výhradně psaním, nebo jejich příjmy s touto činností úzce souvisí (např. Prodej doplňkových předmětů, jako hrníčky a deníčky). A pokud bych započítala ty, pro které je příjem za psaní hlavním příjmem, byť ne jediným, dostala bych se už na slušné procento autorů.
Chci, aby si všichni zapamatovali toto. Je v pořádku dostat zaplaceno za něco, i když nás to baví. Je v pořádku dostat za něco peníze, i když jejich zisk nebyl původním záměrem této činnosti. A je v pořádku věnovat se naplno tomu, co nás baví. Na práci nemusíme jen nadávat, práci si nemusíme jen oddřít nebo odbýt hodiny. Naše práce může přinášet užitek nejen našemu zaměstnvateli, ale také nám.
Děkuji, že jste dočetli až sem.
