Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: Salát + teta + hravý boháč
Celkový čas: 12 minut
Podzim je jediné období, kdy můžeme být spolu. Na jaře začíná největší práce. Zahrada se probouzí a je třeba obdělávat. Teda, mě osobně se to netýká, alespoň ne tak doslova. Já neobdělávám zahradu, ani pole. Já obdělávám úrodnou půdu trhů s komoditami. Začínal jsem jako salát. Nikdo mě nebral moc vážně, v kapse jsem měl jen pár šupů. Ale vypracoval jsem se. Věřím tomu, že když člověk vynaloží dostatečné úsilí, může dosáhnout čehokoliv, co jeho mysl umí vyplodit. Ta moje je obzvlášť plodná. Na jaře začíná svítit slunce a má hlava se rozjíždí naplno.
V létě cestuji. Ne kvůli práci, schůzky dávno nedělám. V létě je čas na učení. Nejprve jsem cestoval jen po Evropě, zejména od měst, jako je Řím, Paříž, Londýn. Prahnu po vzdělání. Jenomže brzy mě ta města omrzela. Jedno bylo jako druhé a nepřinášela mi nic výjimečného. A tak jsem začal cestovat dál. Začal jsem týdnem v zahraničí, dnes odjíždím na dva až čtyři měsíce. Teď cestuji spíše do zemí, jako je Arménie, Zimbabwe, nebo JAR. A nechodím do měst. Žiji na venkově, bez zbytečných pozlátek a učím se žít od místních vesničanů. Časem jsem přišel na to, že tohle je právě ta vrstva lidí, kteří mě toho mohou naučit nejvíce.
Zimu trávím se svou rodinou. Potřebují mě, hlavně teta. Když jsem byl kluk, zabili mi rodiče a ona se mě ujala. Ona sama přišla o dítě. Její dcera zemřela v pěti letech na rakovinu. My dva jsme jako dva dílky puzzle, které skládačce chyběly. Navzájem jsme si vyplnili prázdná místa v životech a navzájem se stále držíme nad vodou.
Podzim je jediné období, kdy můžeme být spolu. Protože podzim je depresivní a uplakaný a proto je třeba vyvážit ho láskou. Na podzim se nestarám o práci, o vzdělání, o rodinu. Starám se jen o tebe, protože na podzim mě nejvíc potřebuješ.
[mailerlite_form form_id=3]
