Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadaná slova: Licence + tlačítko + postava – neslyšící šlechtic
Celkový čas: 15 minut
„Jak se máš?“ zeptal se Kail znakovou řečí. Kail Snítko a Ference Hlasitý byli nejlepšími přáteli od dětství. Obě jejich rodiny byli ze šlechtických rodů, takže bylo velmi žádoucí vytvořit mezi chlapci pouto. Zvlášť důležité to bylo pro rodinu Hlasitých, protože chlapec se narodil s vážnou sluchovou vadou.
„Tak dobře, jak to jen jde.“ Ference se naučil komunikovat velmi jednoduchými gesty,kdy jedním pohybem dokázal obsáhnout celé dlouhé souvětí. Potíž byla v tom, že mu málokdo rozuměl. Kail se Ferencovu originální znakovou řeč naučil velmi rychle. Byli spolu propojeni na vyšší úrovni a občas se zdálo, že si rozumí i bez jakýchkoliv gest. Jako by se u nich vyvinul speciální druh myšlenkové magie. Jejich rodiče si však nic takového nepřipouštěli. Magie byla v Malii něčím nepřípustným. Dlouhá desetiletí, možná i staletí se trestala a ve společnosti byla stále považována za vysoce nežádoucí. Lidé, kteří ji ovládali, se proto naučili schopnosti skrývat a neukazovat je. Nejhorší to bylo u dětí, které tak dobře situaci nechápaly a ani nedokázaly mít nad sebou takovou kontrolu. Naštěstí děti nikdo nebral příliš vážně a mnohé se jim promíjelo.
Kail dostal dokonalý nápad. Obvykle byla znaková řeč příliš složitá a vyjádřit se trvalo neskutečně dlouho. Ference však vyvinul svou vlastní, kdy nejen že se dokázal vyrovnat mluvenému slovu, on ho dokonce překonal! Kail, jakožto správný přítel, mu pomohl získat licenci a Fenrencovu řeč (jak jazyk pojmenovali) pak společně vyučovali dál. Pomoc postiženým byla náležitě odměněna i ze strany knížete. Oba chlapci dostali diplom za své služby zemi a jejich jména byla zapsána na čestnou listinu významných osob knížectví.
Ference byl vděčný. Líbilo se mu být populární, avšak Kail se na věc díval trochu jinak. Kníže pro něj byl pokrytec. Neměl ho příliš v lásce, i když se proti němu veřejně nevyhraňoval. Na to měl příliš velký strach. Když ale přišla řeč na politiku, jako by někdo v jeho hlavě stisknul červené tlačítko a jemu se začala vařit krev v žilách.
