Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: Polibek + whiskey
Celkový čas: 15 minut
Tipnete si, která postava patří ke kterému odstavci?
Cukrářka
bylinkářka
děda
lord
zahradnice
sekretářka
student
čaroděj
anděl
hrobník
Ta podlaha chutnala jako doutníky. Hořkosladce.
Ta podlaha chutnala jako vanilkový krém. Jemná, sladká, hebká. Asi jako vlasy naší Aničky. Nebo je to její pokožka? Zajímalo by mě, jestli Anička chutná stejně. Nebo alespoň její polibky.
Ta podlaha chutnala jako kafe a papír. S jemnou příměsí stresu z uzávěrek a ocas sladký, jako když konečně odtud vypadnete domů.
Ta podlaha chutnala jako růže. Madlenka dělává kandované růže, které si vždy natrhá v zahradě.
Ta podlaha chutnala jako křída. A taky nadšení. A migréna. Jemu se tohle všechno míchalo v hlavě už dlouho. Vlastně od té doby, co nastoupil sem. Nebylo divu, že pak tyhle věci cítil i jako chuť podlahy.
Ta podlaha chutnala jako mátový čaj a možná třezalka. I když zrovna tahle kytka je jedovatá, ale má takovou vůni a ta podlaha mi ji prostě připomněla. Nebo to možná byla okurková limonáda, ono se to dost podobá.
Ta podlaha chutnala jako stoletá whiskey. Taková, jaká se pije, když má člověk společnost. Zavřou se do písárny a on pak každému nachystá skleničku s ledem a ten pak zalije tou whiskey.
Ta podlaha chutnala jako hlína a slzy. A trochu falešné tóny pozounu. Proč se na těchhle místech vždycky hraje pozoun? Jsou i lepší nástroje, které by mohly vystihnout depresi ze ztráty.
Ta podlaha chutnala jako elektrický výboj. Nebo možná spíš červená? Ne, víc jako fialová s příměsí výbuchu.
Ta podlaha chutnala jako nebe. Jako oblaka s křídly. Chutnala možná jako bezpečí, trochu chladno, ale vlastně nic nepříjemného. Byla moc dobrá a opojná. Člověk jí nepotřeboval zas tolik, ale měl dojem, že bez toho nemůže žít. Je divné tohle tvrdit o podlaze?
[mailerlite_form form_id=3]
