Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: Rodina + šíp + unavená upírka
Celkový čas: 11 minut
Jannis zaskřípalo v koleni. Pomalu se posadila a pokusila svá shrbená záda narovnat co nejvíce. Už to není, co to bývalo, myslela si. Jó, to byly časy, když bývala mladá a rychlá jako šíp! Teď už to za moc nestojí. Bejvaly doby, kdy jí energie z jednoho starce stačila na týden. Jenomže teď by jí celá rodina vystačila sotva na den, postěžovala si v duchu. Pomalu se odšourala do kuchyně a postavila vodu na čaj. Než začala voda vřít, malinko si klimbla. Kofein se stal tím nejúčinějším ve snaze udržet ji vzhůru. Snažila se, seč to šlo, aby co nejvíc oddálila chvíli, kdy usne nadobro. Voda zabublala a Jannis sáhla po konvici automaticky. Zamžourala na hrnek a pokusila se moc nerozlít. S přibývajícími dny to bylo těžší a těžší.
Jannis ráda vzpomínala, jaké to bylo, když víc bděla než spala. Nic jiného, než ty vzpomínky, jí nezbylo. Přešourala se ke svému houpacímu křeslu a veškerou energii načerpanou z šálku čaje v něm vyhoupala. Když se zhoupla naposled, zavřela oči a už je vícekrát neotevřela.
[mailerlite_form form_id=3]
