Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: Talíř + kuchař
Celkový čas: 15 minut
První pokus, do něhož jsem nezakomponovala zadaná slova (celkový čas – 8 minut):
V 6:48 pan Klokočník zjistil, že mu došlo kafe. Ve stejnou chvíli slečna Margita prováděla dechové cvičení na zklidnění. V 6:54 už byl oblečen a připraven jít do obchodu. Margita byla zklidněna a nabíjela zbraň. V 6:56 vyšel pan Klokočník ze svého domu na ulici. Margita vešla do obchodu s dámským prádlem. V 7:01 začalo pršet. Margita vyšla z obchodu ven. 7:08 byl pan Klokočník mrtev.
Pokus č. 2 již dle zadání:
V 6:48 pan Klokočník zjistil, že mu došlo kafe. Praštil pěstí do stolu a hned vzápětí si ji mnul. Z očí mu začaly stékat slzy. O všechno v domácnosti se do nedávna starala jeho žena. Ta už tu ale nebyla a on byl na vše sám. Uvnitř ho sžíral smutek, který převlékal za vztek.
Se svojí ženou Margitou se poznal, když pracoval v jedné restauraci jako kuchař. Ona tam nastoupila jako servírka, ještě při škole. Nebyla moc šikovná, musel ji učit, jak se správně nosí talíře. Byla ale velice milá a vstřícná a on se do ní zamiloval. Brzy se vzali a jemu připadalo, že je v ráji. Jenomže zanedlouho se nad nimi začal stahovat mrak. Margita byla tak milá, hodná a naivní. Neuměla si pořádně poradit s nemilými hosty v restauraci. Její muž proto usoudil, že by takovou práci dělat neměla. On sám byl záhy povýšen na šéfkuchaře, měl tedy dost peněz na uživení obou. Margita se začínala doma nudit. Chtěla si najít jinou práci, žádná se však nezdála dost dobrá Klokočníkovi.
Místo práce přišlo dítě. Margita s ním zůstávala doma a postupně se přestala stýkat se svými přáteli, i rodinou. Pro Klokočníka najednou nikdo nebyl dost dobrý. A zhoršovalo se to. Postupně mu začal vadit i pošťák, který nosil poštu v jeho nepřítomnosti. Měl zodpovědnou práci a byl zoufalý z toho, že neví, co se děje doma za jeho nepřítomnosti. Nainstaloval si proto bezpečnostní kamery – venkovní i dovnitř. Tvrdil, že jsou pro Margitino dobro, pro její bezpečí. Ona se ale cítila jako v kleci.
Klokočníkova žárlivost se stala neúnosnou. A Margita se pokusila odejít – poprvé, když jejich synovi byl rok. Ó, jak se spletla! S prvním pokusem o útěk přišla i první rána a pro druhou už si její muž nešel příliš daleko. Snášel ato celých deset let.
Jejich syn byl zvědavé dítě. Rád experimentoval a rád se sázel. Jednou se šel projít s kamarády na nedalekou rozhlednu. A sázeli se. Kdo bude první nahoře. Kdo si sedne na zábradlí. Kdo na něm udrží rovnováhu. Malý Klokočník ji neudržel. Spadl dolů a zemřel. To byla pro Margitu poslední kapka. Po pohřbu syna se sbalila a nadobro odešla. Pan Klokočník tak zůstal v opuštěném domě sám a neměl už nikoho, kdo by mu koupil nové kafe.
