Tento příběh vzniknul na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadané slovo: mluvící hrnek (totiž postava)
Celkový čas: 20 minut
Hrnek poslušně čekal doma na poličce, až se jeho majitel a nejlepší přítel, Martin, vrátí ze školy. Martin býval pryč douho a když už trávil čas doma, jeho Hrnek mu dělal dobrou společnost. Martin se obvykle potřeboval soustředit na učení a udržovat se dlouho vzhůru. Jednu věc Hrnek moc nechápal. Proč je to tak těžké? On sám spát nepotřeboval. Byl aktivní vždy a za všech okolností.
Své dlouhé chvíle doma trávil také studiem. Aby se Martinovy trochu přiblížil, prohlížel si jeho knížky. Nedávno narazil na jednu zvlášť zajímavou – jmenovala se Atlas světa a byly v ní samé mapy, obrázky a popisy míst. Bylo to nějaké zvláštní cestovatelské vydání. Hrnek si ho prohlížel a fascinovaně zíral na cizí kraje. On sám se nikdy nedostal dál, než do kuchyně jejich bytu.
Když se Martin vrátil ze školy, hned na něj udeřil.
„Ser hus, brácho. Co takhle zajet do Barcelony?“ Martin na něj vytřeštil oči a nevěděl, co říct.
„Proč zrovna do Barelony?“ Vypadlo z něj nakonec. Praštil se svou taškou do kouta a začal z ní vytahovat dnešní učebnice.
„Čet sem dobrej článek. Mohli bysme si tam potrénovat špáninu. Co ty na to?“ Martin se zamyslel. Cestování bylo jeho snem. Jenomže při škole neměl na podobné kousky ani čas a ani peníze.
„Hm, a na jak dlouho by sis to představoval?“ nechal se přeci jen unášet krásnou myšlenkou.
„Nevim, tak na měsíc? Aby to vubec k nečemu bylo, víš?“
„Na celý měsíc? Hele, kámo, to asi neklapne. Nemůžu přece ze školy odejít na celý měsíc.“
„Šak na co sou prázdniny, né?“ oponoval mu Hrnek.
„O prázdninách makám, kdybys to nevěděl.“ Martina to mrzelo, ale opravdu to nebylo tak snadné. Hrnek se zamyslel. Hrozně se tam těšil! Už se viděl, jak s Martinem sedí venku u moře a poslouchá hrát kytaru. Nechtěl se toho snu vzdát. Přemýšlel o tom pak dlouho, ale na nic nedokázal přijít.
Mezi tím o tomtéž přemýšlel i Martin. Jako by to chtěl osud, o pár dní později potkal svého kamaráda, se kterým se už několik dlouhých měsíců neviděl.
„Čau, kámo! To jsme se neviděli dobu, co? Kde jsi byl, co jsi dělal?“ Zeptal se ho při setkání Martin.
„No čáu, Marťas! Hele, znáš to. Odjel jsem na pár měsíců do Paříže. Procvičit jazyk, poznat kulturu a tak.“
„Páni, to je super! Jak ses tam vůbec dostal? Taky bych rád někam vyjel, ale času moc není. Školu přerušovat nechci, víš jak.“
„Hele, ale to vůbec není problém. Však jeď přes Erasmus, jako já, ne?“
„Cožeto?“ Martin byl překvapený. To slovo už párkrát v konverzacích zaslechl, ale nějak úplně vypustil, co to znamená.
„No Erasmus, né? Furt studuješ, akorát tě vyšlou na výměnný pobyt do jiný země. Když se do programu přihlásíš, zrovna si i vybereš, jak chceš a tak. Někdy to třeba úplně nevyjde, protože na některý místa jsou dost přetlaky a tak, ale podle mě je všechno lepší než furt trčet tady, ne?“ Martin byl nadšený. S kamarádem si o programu ještě pořádně popovídal a hned, jakmile přišel domů, vše vylíčil i Hrnku. Vše si zařídil a nakonec odjel ne na měsíc, ale hned na celý rok!
[mailerlite_form form_id=3]
